história

Prezident Eduard Beneš začal vydávať dekréty počas svojho exilu v Londýne. Takýmto spôsobom vydávali právne normy v exile aj predstavitelia

Nemci žili na Slovensku od stredoveku a vzťahy medzi nemeckým obyvateľstvom a slovenským boli dobré. Pred druhou svetovou vojnou nie

Prezident Československej republiky Eduard Beneš vydával v rokoch 1940–45 dekréty, ktorými upravoval najdôležitejšie ústavné problémy. Právno–teoretickým základom vydávania dekrétov bol

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. března 1995 v plénu ve věci návrhu R. D., zastoupeného advokátem JUDr. K.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se 28. března 1946 na tomto ústavním zákoně: Čl.I. (1) Prozatímní Národní shromáždění schvaluje

Benešove dekréty alebo dekréty prezidenta Beneša je označenie prezidentských dekrétov – vydaných počas 2. svetovej vojny v exile a v

Dekret presidenta republiky ze dne 17. července 1945 o jednotném řízení vnitřního osídlení 27/1945 Sb. Zrušen předpisem 18/1950 Sb. K

Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy 108/1945 Sb. Změna: 84/1949

Dekret presidenta republiky ze dne 20. července 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými

Dekret presidenta republiky ze dne 19. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství 71/1945 Sb. K