Rozhovory o genealógii: Blanka Lednická

V druhom pokračovaní seriálu rozhovorov na tému genealógia tu máme prvú ženu. Blanka Lednická prevádzkuje už niekoľko rokov stránku Rodokmen. Ako sama píše, na stránke zhromažďuje poznatky o pátraní po predkoch s cieľom „sprístupniť vedomosti a informácie, ktoré mám sama k dispozícii – a to nielen čo sa týka priamo mojej rodiny a rodín a rodov súvisiacich, ale aj ďalšie veci, ktoré môžu pomôcť v bádaní aj ďalším ľuďom“. Archív stránky začína januárom 2005 a za ten čas sa web Blanky Lednickej stal vyhľadávaným zdrojom tipov a rád. Blanka Lednická postupne prerástla rozmer bádania na amatérskej úrovni a a na stránke Familysearch ponúka profesionálne genealogické služby. Ale poďma priamo na rozhovor. Vzhľadom na blízkosť genealogickej komunity na oboch stranách rieky Moravy nechávam otázky a odpovede v pôvodnom znení bez titulkov 🙂 Prajem príjemné čítanie.

Kedy ste začali s genealógiou a čo bolo podnetom pre rozbehnutie pátrania po predkoch?
Není to v porovnání s jinými tak dávno – 13 nebo 14 let, ještě na střední škole. Podnětem byl seminář v dějepise, kde jsem měla zpracovat referát na téma genealogie. Chytilo mě to neuvěřitelným způsobem a nadšení mi vydrželo dodnes. Je to obrovský kůň (už se ani nedá říci koníček), který mi zabírá hodně času, ale je to z mého pohledu čas strávený tím nejlepším možným způsobem.

Aký je váš najsilnejší zážitok spojený s genealógiou?
Silných zážitků mám hodně, že vybrat z nich ten nejsilnější je asi nemožné. Hodně na mě zapůsobilo, když jsem u statku mých předků našla starou podkovu. Nebo to, když jsem se setkala se svou prapra…sestřenicí, dnes žijící v Kanadě – náš společný předek se narodil v roce 1778. A nezapomenutelná je i návštěva v kostele v Radkově u Telče – šli jsme tam s manželem na nedělní mši pěšky ze Slaviboře, tak, jak tam chodili na mši i mí předkové. Není to sice daleko, ale to, že si člověk uvědomí, že vlastně jde ve stopách svých předků, je neuvěřitelně silný zážitek.

Odhalili ste počas pátrania niečo, čo malo byť radšej zabudnuté? Ako ste sa s tým vysporiadali?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak jsem nic takového neodhalila. I když jsem si vědoma toho, že pro starší generaci mohou být některé mé objevy nepříjemné – ať už se jedná např. o to, že v rodině byl sňatek bratrance se sestřenicí, že jeden z praprapradědů mého manžela spáchal sebevraždu, řada nemanželských dětí a další události, které jsou pro některé lidi prostě nepříjemné. Já sama jsem naopak za každý takový „nepěkný“ nález ráda, protože je to zpestření rodopisného bádání.

Máte predstavu koľko času, peňazí a kilometrov ste „investovali“ do genealógie?
Nemám – a radši ani nechci mít, protože kdybych to spočítala, tak by mě i v mých 29 letech trefil šlak. :o)

Máte nejaký tip pre začínajúcich genealógov?
Nebát se toho a vrhnout se do pátrání po předcích po hlavě. Nenechat se odradit počátečními neúspěchy, problémy se čtením písma a dalšími věcmi. Vytrvání stojí za to, historie našich rodin nás dokáže odměnit neuvěřitelnými poklady.